Pavel Vrba (* 16. 4. 1938 v Brně, + 7. 9. 2011 v Praze) patřil k nejprestižnějším autorům písňových textů, které v posledních padesáti letech naše hudební scéna měla. Byl spolutvůrcem české rockové poetiky, psal snad pro všechny naše přední interprety, byl odměněn mnoha cenami (2x zlatá, 1x stříbrná, 1X bronzová Bratislavská Lyra, 2x stříbrná a 1x bronzová Děčínská kotva, výroční cena ČHF 91 za textovou tvorbu, 2. cena (první neudělena) Národní soutěže o muzikál v roce 92 za 451° Fahrenheita – Zapalovač) a dostalo se mu i ocenění nejvyššího, jaké si může autor přát: jeho některé slogany se staly součástí obecné češtiny (jasná zpráva, jedeme dál). Psal pro divadlo, film a televizi, vydal sedm knih (Praha – kaleidoskop velkoměsta, Yvetta Simonová a její osudoví muži, ...A prošlo tu 60 + 6 andělů, Můj Ahasver, knížka textů Jasná zpráva, NOHY viděné očima Jakuba Ludvíka a Pavla Vrby a Mědvědí knížka).
Měl za sebou zkušenost dramaturga v Hudebním divadle Karlín, kde byl spoluautorem her a muzikálů Mazlíčkové, Cikáni jdou do nebe, Zahraj to znovu, Same, Povečeříme v posteli a 451° Fahrenheita - Zapalovač. Pro divadlo Ungelt přebásnil Webberův a Blackův komorní muzikál Líp se loučí v neděli, ve kterém ztvárnila hlavní postavu Marta Kubišová a obdržela za ni výroční cenu Thalie 2001, a spolu se scenáristou Jiřím Hubačem napsal Královnu Antoinettu.
V poslední době byl oslovován i oblastí tak zvané vážné hudby, která vyžaduje jiný přístup a jazyk, než je v populární hudbě obvyklé (např. skladby J. S. Bacha Ave Maria a Air v podání Lucie Bílé nebo barokní árie uváděné Karlem Gottem a Evou Urbanovou), to však nic nemění na tom, že Vrba byl vírou a založením rocker. Art rocková alba Blue Efektu a brněnských Synkop (Svět hledačů, Třiatřicet, Sluneční hodiny, Křídlení, Dlouhá noc) jsou nepředstavitelná bez jeho nezvyklé metaforiky a novotvarů, stejně jako bluesový repertoár Jana Spáleného nebo celá jedna dekáda Jandova Olympicu (Jasná zpráva, Osmý den, Dávno, Jako za mlada).
Pavel Vrba napsal okolo 2000 textů, rozumí si s Petrem Spáleným (Kdybych já byl kovářem, Dáma při těle...), Leškem Semelkou (Šaty z šátků, Jména...), Martou Kubišovou (Lampa, Zlý dlouhý půst...), Helenou Vondráčkovou (Mám ráda cestu lesní...), Věrou Špinarovou (Já tě závidím, Je mi líno...), Pavlem Bobkem (Dálniční hlídka, Věž tónů a slov...), Marií Rottrovou (Bouda na hororu, Most...), Petrou Janů (Říkej mi, Jedeme dál s Petrem Jandou, Pasáže) a dalo by se pokračovat dlouho a dlouho (v jeho knize textů Jasná zpráva je uvedeno 220 písní od čtyřiceti interpretů). Nebyl to žádný "jednonohý fotbalista", což je v textařské branži dost vzácné – jelikož byl hudebně vzdělaný (housle, kytara, klarinet), psal stejně na noty jako na napískanou melodii z demoCD.
Od dětství psal básničky, brzy začal hrát v různých hudebních skupinách a odtud bylo nejkratší spojení k psaní textů. Básničky nikdy psát nepřestal a tak jsou vedle textů druhou větví jednoho kmene. Literární kritik Vladimír Justl říká, že jestliže je textař básníkem, pozná se to ze čtyř pěti řádků. O Vrbovi zřejmě nezapochyboval, když v sedmdesátých letech uvedl v pražské Viole dvě jeho poémy – Mizející Praha a Můj Ahasver.
Pavel Vrba byl třikrát ženatý, maturoval na strojnické průmyslovce v Praze, nikdy nebyl politicky organizován, v roce 71 absolvoval stáž v muzikálových divadlech v Londýně, jeho největším koníčkem bylo lyžovaní a horská turistika a dlouhé procházky s labradorkou Charlottkou.
Od roku 1966 (kromě dvou let dramaturgování v karlínském divadle 91, 92) byl "na volné noze", od svých třiceti let žil v samém centru Prahy – na Malé straně a na Starém městě.
Pavel Vrba zemřel 7. září 2011 v Praze v nemocnici Na Františku. (více)
|
- 22. března 2012 uvedla Divadelní společnost Jana Hrušínského v Divadle Na Jezerce premiéru původního komorního muzikálu o francouzském básníkovi, rebelovi a vyhnanci Já, Francois Villon s výbornou hudbou Ondřeje Brzobohatého a nápaditou režií a choreografií Radka Balaše. Všechny texty v představení jsou dílem Pavla Vrby. Jediný autentický text F. Villona je báseň Já u pramene jsem a žízní hynu. Text básně Pavla Vrby Ó cesto dávná je přeložen do rómštiny.
- 9. ledna 2012 se začíná v Divadle Na Jezerce zkoušet komorní muzikál Já, Francois Villon, který napsal Pavel Vrba spolu s Jiřím Hubačem pro toto divadlo. Ani jeden se březnové premiéry, na kterou se tolik těšili, nedožil. Divadlo toto představení věnuje památce obou autorů.
- Rok 2011 byl pro Pavla Vrbu opět velmi pracovní. Do konce jara napsal čtyři písně pro Karla Gotta - tzv. do zásoby na album, které vyjde za dva tři roky, dvě písně na CD rockového skladatele, zpěváka a brněnského kamaráda Oldu Veselého a pak už celé léto, které prožíval na chalupě u Tábora, věnoval Lucii Bílé. Byli spolu i s Petrem Maláskem ve spojení telefonickém, mailovém i osobním. Stačil jí napsat 11 textů pro album Chyba lávky, které se bude natáčet letos, tedy v roce 2012. Na stole mu zůstaly ležet demonahrávky Leška Semelky a rozepsaná knížka o své milované labradorce Charlottce. Těšil se na křest alba swingových evergreenů Karla Gotta Sentiment, ke kterým psal texty v letech 2009 - 10. Na první stránce rozsáhlého bookletu stojí: Toto album je věnováno památce Pavla Vrby.
- 9. prosince 2010 byl oceněn správní radou DILIA Uznáním za celoživotní umělecké tvůrčí činy, občanské postoje a ostatní aktivní činnosti v široké oblasti kultury. Spolu s ním byli oceněni ještě Pavel Šrut a režisér František Filip.
- Rok 2010 byl pro Pavla Vrbu úspěšný. V začátku roku dokončil práci na albu Karla Gotta i na divadelní hře Já, Francois Villon. Na jaře začal pracovat na vánočním CD Lucie Bílé s názvem Bílé vánoce, které čtrnáct dní před svátky získalo od hudebního vydavatelství Supraphon troj - platinovou desku. Před vánocemi vyšlo i CD Haně Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém, pojmenované právě podle jeho textu, na němž přebásnil ještě další dva francouzské šansony. Oba dva projekty byly nominovány na cenách Anděl 2010 jako alba roku.
- V roce 2009 začal pracovat na albu swingových evergreenů pro Karla Gotta, které zpěvák natáčí s Jazzovým orchestrem Českého rozhlasu Václava Kozla. S dramatikem Jiřím Hubačem začíná psát pro Divadlo Na Jezerce hru Já, Francois Villon. Hudba byla svěřena Ondřeji Brzobohatému.
- V červnu 2008 převzal na slavnostním ceremoniálu v pražském klubu La Fabrika ZLATOU CENU Ochranného svazu autorů (OSA) za přínos
české hudbě. Cenu tvořila Zoubkova plastika Jezerní panna. „Mám radost, že jsem dostal cenu v podobě sochy právě od Olbrama Zoubka, jehož práci sleduju a kterého si velmi vážím,“ řekl Pavel Vrba, autor textu písně skladatele Petra Jandy Jasná zpráva, která byla v předchozích dvou ročnících výročních cen OSA vyhlášena nejčastěji živě hranou populární skladbou.
V tomto roce píše s dramatikem Jiřím Hubačem divadelní komedii Napoleon a Josefina, hudební složky se ujímá Martin Kumžak.
- Vyšla knížka NOHY viděné očima Jakuba Ludvíka a Pavla Vrby
- V dubnu 2008 vyšla v Supraphonu reedice CD BOHEMIA: Zrnko písku + bonusy
- Vydavatelství FANY vydalo
Medvědí knížku - veršovanou knížku pro větší děti.
- 15. dubna 2008 proběhl v divadle Hybernia koncert Pavel Vrba 70 – Jasná zpráva? Jedeme dál!
Koncert k 70 legendárního textaře zaznamenala Česká televize a odvysílala ho v cyklu ČT Live 16. května na ČT2. Zazněly v něm známé autorovy písně v podání nejen původních interpretů, ale i interpretů o generaci mladších. Koncert byl také zaznamenán firmou POPRON na CD.
- 29. dubna 2008 na ČT 2 byl uveden autorský dokument o Pavlu Vrbovi s názvem Můj Ahasver režiséra a kameramana Rudolfa Kundrnáčka, který jej natáčel v různých prostředích bezmála rok. Verše v dokumentu čte Ladislav Mrkvička.
|
